Pojem „single' se stal nedílnou součástí našeho slovníku, ale co přesně znamená žít jako single v moderní společnosti? Je to osamělost, svobodná volba, nebo stav plný očekávání a frustrací? Na rozdíl od starších označení jako „starý mládenec' či „stará panna', které nesly negativní konotace, je být single dnes často vnímáno jako životní fáze plná příležitostí pro seberealizaci a osobní růst. Může to být dobrovolná volba, kdy jedinec dává přednost kariéře, koníčkům či cestování, nebo nedobrovolný stav, ve kterém se člověk ocitá z různých důvodů. Pro mnohé je však být single také dynamickým procesem hledání, během něhož se často střetávají s řadou vnitřních i vnějších překážek.
Anglický termín „single' se do češtiny přenesl bez přímého ekvivalentu, a proto si zachovává svou původní šíři významu. Označuje osobu, která aktuálně žije bez partnera. Může jít o:
Známý německý párový terapeut Michael Mary ve svých dílech poukazuje na několik klíčových překážek, které lidem brání v navázání smysluplného vztahu. Tyto mechanismy se často skrývají v nevědomých vzorcích chování a očekáváních, která si neseme z minulosti nebo která nám podsouvá současná kultura.
Jedním z nejrozšířenějších problémů je přehnané očekávání a vytváření detailních „kontrolních seznamů' ideálních vlastností, které musí potenciální partner splňovat. Představte si situaci: mladá žena si domluví rande s mužem z internetu. Po několika emailech, které projdou jejím „gramatickým testem', se schůzka jeví slibně. Muž má vzdělání, vlastní byt a konverzace plyne. Ale ouha! Nedělá adrenalinové sporty, nejezdí na drahé dovolené, občas si „jen tak fláká doma' a jeho kariérní ambice se neshodují s jejími. Okamžitě ho vyškrtne ze seznamu. Michael Mary by to označil za víc než kontraproduktivní.
„Jít na schůzku s celou řadou očekávání, která partner musí splňovat, je víc než kontraproduktivní. Výčet všeho, co dotyčný kandidát ‚musí‘, patří k nejrozšířenějším překážkám úspěšného navázání vztahu.'
Tento přístup proměňuje hledání partnera v jakýsi náborový pohovor, kde se namísto skutečné lidské interakce testuje shoda s předem danými kritérii. Místo abychom se soustředili na pocity, chemii a vzájemné porozumění, hledáme spíše „puzzle dílek', které dokonale zapadne do našeho předem vymyšleného obrazu. Jenže lidé nejsou puzzle - jsou komplexní, proměnlivé bytosti.
Další častou chybou jsou „rychlé soudy'. Ty nastávají, když na základě drobného detailu, který nám připomene špatnou zkušenost z minulosti nebo nám prostě nesedí, okamžitě a bez rozmyslu partnera odmítneme. Příklady jsou nekonečné:
Dokonce i zdánlivě banální věci jako špína za nehty nebo gramatická chyba v textové zprávě se mohou stát důvodem k okamžité diskvalifikaci. Mary se ptá: „Co taková chyba vypovídá o charakteru? A jak moc je perfektní její vlastní gramatika?' Tyto rychlé soudy jsou často projekcí našich vlastních strachů a zranění a brání nám dát druhému šanci se skutečně projevit nebo vysvětlit. Kdybychom se místo odsouzení pokusili zjistit kontext, třeba bychom zjistili, že špína za nehty je od opravy auta, nebo že zmínka o ex partnerce se týkala nutnosti vyzvednout dítě. Většina čtenářek by sice při pohledu na špinavé nehty automaticky zavrhla muže, ale i zde je klíčová nedostatečná komunikace.
Úzce souvisí s rychlými soudy je nedostatečná komunikace a absence skutečné zvědavosti. Muž na rande se nudí, protože žena mluví jen o práci. Místo aby se jí zeptal, proč se vyhýbá osobním tématům, nebo kdy hodlá o něčem soukromějším mluvit, zívne a okamžitě odejde. Kdyby projevil zvědavost, mohl se dozvědět něco, co by jeho pohled změnilo a otevřelo cestu k hlubšímu poznání. Podobně i žena, která slyšela, jak muž na schůzce po telefonu opakuje jméno „Anna', okamžitě usoudila, že nemá vyřešenou minulost, aniž by mu dala šanci vysvětlit, že šlo o telefonát s bývalou ženou ohledně dcery. V takových situacích se nikam neposuneme, pokud se oba účastníci nepokusí proniknout do mysli toho druhého.
„Na zdaru či nezdaru schůzky i sbližování, prostě na veškeré komunikaci, se od samého začátku podílejí oba. I tím, že vedle někoho sedím a naslouchám tématům, která mě nudí, přispívám k nezdaru schůzky. Lepší je na to hned zavést řeč a říci, co mi na tom vadí.'
Pasivita a nepokládání otázek je stejně škodlivé jako přehnané požadavky. Někdy stačí jednoduchá otázka: „Proč je pro tebe toto téma důležité?', aby se otevřela brána k porozumění.
Mary také kritizuje „egocentrické strategické hledání', kdy člověk bazíruje na tom, že se „druhý ke mně musí hodit' a odpovídat jeho očekáváním. Jde o testování partnera skrze uměle vytvořené „překážky' nebo „úkoly', které mají prověřit jeho připravenost. Sem spadá i snaha dělat se „vzácným/vzácnou'. Klasický příklad: žena potká zajímavého muže v baru, povídají si hodiny, ale nevymění si kontakty. Když ho po týdnech náhodou znovu potká, otočí se k němu zády na radu kamaráda, protože si chce hrát na nedostupnou. Muž zmizí. Tato snaha o manipulaci a „testování' místo otevřenosti a upřímnosti vede k promarněným příležitostem. Zpětné otočení zády je zákonitě interpretováno jako nezájem, a to bez ohledu na skutečné pocity. Navíc to vyvolává otázku, proč se muž, kterému se žena líbila, ani jednou nepokusil navázat kontakt.
Podobně se chovají lidé, kteří si vytvářejí velmi specifické, často nereálné „typy' partnerů. Například žena, která po rozvodu trvá na tom, že její budoucí partner musí být „veleúspěšný, samozřejmě zazobaný a velkorysý vysokoškolák s výškou nad 185 cm'. I kdyby si s někým "méně kvalifikovaným" rozuměla sebelépe, je jí to málo. Takové nastavení mysli pak efektivně blokuje navázání vztahu, protože žádný skutečný člověk se nikdy nebude dokonale shodovat s takovým idealizovaným obrazem.
Pokud se v popsaných překážkách poznáváte, není důvod k panice. Prvním krokem k úspěšnějšímu hledání je uvědomění si těchto vzorců. Michael Mary by zřejmě doporučil:
Přirozené vztahy vznikají z autentického spojení a vzájemného zájmu, nikoliv z odškrtávání položek na seznamu nebo strategických manévrů.
Být single v dnešní době tedy může být mnoho věcí - od dočasného stavu přes uvědomělou volbu až po fázi plnou frustrace z neúspěšného hledání. Klíčové je pochopit, že ať už jste single dobrovolně, nebo ne, máte plnou kontrolu nad svým přístupem k sobě samým a k druhým. Pokud se rozhodnete hledat partnera, uvědomění si vlastních tendencí k rychlým soudům, přehnaným očekáváním a nedostatečné komunikaci je prvním krokem k prolomení začarovaného kruhu. Láska a hluboké spojení se jen zřídka řídí striktními pravidly nebo předem danými kontrolními seznamy. Mnohem častěji se rodí z otevřenosti, zvědavosti a ochoty dát šanci skutečnému člověku před sebou, namísto idealizovaného obrazu.
V konečném důsledku je být single příležitostí k hlubokému poznání sebe sama a k definování, co skutečně v životě a ve vztazích potřebujete. Není to diagnóza, ale stav, který, pokud se k němu přistupuje s otevřenou myslí a srdcem, může být stejně naplňující jako život v partnerství.