Romulus a remus pověst

Romulus a Remus: Mýtus o zrodu Říma a jeho hlubší poselství

Každé velké impérium, každý mocný stát, každá civilizace má své počátky, své legendy, které formují jeho identitu a dávají mu smysl. Řím, věčné město, není výjimkou. Jeho zrod je opředen mýtem o bratrech Romulovi a Removi, příběhem plným božské krve, divoké přírody, zrady a nakonec i triumfu. Tento článek se ponoří do srdce této fascinující legendy, přičemž se zaměříme na její historické pozadí, klíčové momenty a především na to, co nám může sdělit o podstatě lidské společnosti a vůdcovství.

Původ z božské krve a divoké noci

Příběh Romula a Rema začíná hluboko v minulosti, v době, kdy se z trosek slavné Tróje snažil zachránit Aeneas, syn bohyně Venuše, zbytek svého lidu a novou budoucnost. Jeho potomci se postupně usadili v Itálii a skrze generace se dostáváme k příběhu krále Numitora z Alby Longy. Numitora sesadil jeho mladší bratr Amulius, který se obával jeho potomků. Aby zabránil vzniku budoucích uchazečů o trůn, donutitil Numitorovu dceru, Rheu Silvii, stát se pannou Vestálkou, kněžkou se slibem věčného panenství.

Osud však zasáhl neočekávaně. Rhea Silvia se setkala s Marsem, bohem války, a z tohoto spojení se narodila dvojčata - Romulus a Remus. Amulius, děsíc se možného vyzyvatele, nařídil oba novorozené chlapce i jejich matku shodit do řeky Tibery. Štěstím v neštěstí byla řeka, jejíž bůh si Rheu Silvii vzal za ženu, a také vlčice, která nalezla opuštěné chlapce a kojila je svým mlékem v jeskyni na Palatinském pahorku. Tento moment, kdy jsou budoucí zakladatelé Říma zachráněni a vychováni divokým zvířetem, je jedním z nejikoničtějších obrazů římské mytologie a symbolizuje sílu, odolnost a napojení na přírodu.

Pastýři, sváry a návrat ke kořenům

Po čase nalezl opuštěná dvojčata pastýř Faustulus, který je společně se svou ženou Akkou Larentií vychoval. Romulus a Remus tak vyrůstali jako obyčejní pastýři, zbaveni povědomí o svém královském původu. Díky svému silnému charakteru a nezdolnému duchu se z nich stali zdatní junáci, kteří se nevyhýbali konfliktům, často v boji proti sousedním pastevcům. Během jedné z těchto šarvátek byli zajati a předvedeni před Numitora, svého děda. Ten v nich, i přes odloučení, rozpoznal své vnuky.

Numitor, plný nenávisti k Amuliovi, přemluvil Romula a Rema, aby se postarali o nápravu dávné křivdy. Společně se svými druhy vtrhli do Alba Longy, zabili Amulia a vrátili trůn právoplatnému králi Numitorovi.

Založení města: Krev na budoucích hradbách

Přestože se Romulus a Remus osvědčili jako schopní bojovníci a osvoboditelé, vyvstal nový problém: kde budou vládnout? Nechtěli čekat na smrt svého děda, a tak se rozhodli založit vlastní město. Volba padla na Palatinský pahorek, strategicky výhodné místo chráněné ze tří stran strmými svahy. Místo bylo již částečně obydleno a nacházelo se blízko řeky Tibery, což zaručovalo dobré dopravní spojení.

Proces založení města byl doprovázen rituály. Bratři vytyčili hradby pomocí pluhem zapřaženého býka a krávy, přičemž přerušení brázdy symbolizovalo budoucí brány. Klíčovým momentem se stal spor o jméno nového města. Oba bratři chtěli, aby se město jmenovalo po nich, ale jako dvojčata měla stejné právo na prvenství. Rozhodli se proto vyčkat na znamení bohů ve formě přeletu ptáků.

Remus z pahorku Aventinum spatřil jako první šest supů. Krátce poté Romulus na Palatinu zahlédl dvanáct supů. Nastala hádka: Remus argumentoval časovým prvenstvím, Romulus počtem ptáků. Podle nejrozšířenější verze zvítězil Romulus, město pojmenoval Roma (Řím) a Remus, posměšně přeskočil nově vytyčenou brázdu, byl Romulem zabit se slovy: „Tak ať zhyne každý, kdo se odváží překročit mé hradby!' Jiná verze zmiňuje, že Remus zemřel při následné rvačce mezi bratry a jejich přívrženci.

Romulus, první král Říma

Romulus se stal prvním králem Říma. Okamžitě začal budovat opevněné město, rozšiřoval jeho hranice a přitahoval nové obyvatele, včetně mnoha mladých mužů z okolních osad. Aby si získal autoritu a moc, zavedl řadu odznaků královské moci, jako byl purpurový plášť, zlatá čelenka a dvanáct liktorů nesoucích fasces - svazky prutů se sekerami, symbol autority, který přetrval po celou dobu starověkého Říma.

Romulus také položil základy římské společnosti rozdělil lid na dvě hlavní skupiny: patricije (původní, vážení občané s postavením) a plebeje (ostatní občané, často chudí a bez vlivu). Každému plebejovi přiřadil patrona z řad patricijů, čímž vytvořil systém patronátu, který ovlivňoval římské společenské uspořádání po staletí.

Po svém životě byl Romulus podle legendy vzat na nebe a povýšen mezi bohy. Jeho bratr Remus, ačkoliv byl zavražděn, se stal neodmyslitelnou součástí příběhu o zrodu Říma, připomínkou ceny, kterou někdy budování států vyžaduje.

Poselství legendy

Příběh Romula a Rema není jen pouhou bájí o založení města. Je to komplexní vyprávění, které odráží:

Mýtus o Romulovi a Removi tak neslouží pouze k uctění zakladatelů Říma, ale také k vysvětlení jeho podstaty - jeho síly, jeho vnitřních bojů a jeho neochvějného směřování k dominanci. Je to příběh, který inspiruje dodnes a připomíná nám, že i ty největší civilizace mají své kořeny v legendách a dávných příbězích.